Přinucena k svobodnému rozhodnutí

Helena Válková byla jednou z mnoha respektovaných a vážených osobností, které podlehly vidině Babišova nového řádu. Netrvalo to však dlouho, a stejně jako před ní ministr Prachař, i ona byla přinucena k rezignaci na svůj post.

Helena Válková říká, že tlak na její osobu se stupňoval již několik měsíců, kdy především Lidové noviny (patřící právě Babišovi) upozorňovaly na různá „pochybení“ Válkové, která však ona sama odmítá. Pikantní byla například výtka, že nepředložila včas zákon o státním zastupitelství, který však připravoval legislativní odbor, vedený jejím prvním náměstkem, paradoxně nově navrženým právě na funkci ministra.

Další výtky proti Válkové se nesly především z titulu jejího dobrého vztahu s představiteli justice. Články prý hovořily o tom, že na justici je třeba jít razantněji, prostě si na ni došlápnout. Přelomový byl článek z 3. února, kdy se na titulní straně Lidových novin psalo o osudových chybách ministryně Válkové.

Válková okamžitě volala Babišovi, aby si stěžovala na přístup jeho novin a koketovala s nadějí, že s věčnými kritiky ve svých novinách něco udělá.

Babiš naopak s vážnou tváří nastolil svoji “věrohodnou” premisu, že do obsahu svých novin samozřejmě nikdy nezasahuje, a že když se takové články v tisku (jeho tisku) objevují, je třeba s tím něco dělat, tedy něco v tom smyslu, že by měla Válková rezignovat, a nadále nepoškozovat dobré jméno ANO.

Kruh se tedy uzavírá. Samotná Válková kvituje s porozuměním, že Babiš, ač noviny vlastní, v žádném případě do nich nezasahuje. Prostě ti zatrachtění novináři v Lidovkách si na ni z neznámých důvodů zasedli. A protože píší to, co píší, musí Babiš (tedy ANO) Válkovou odvolat. Je ovšem třeba, aby se jednalo o její svobodné rozhodnutí.

Válková nakonec podala rezignaci, ke které byla v podstatě přinucena. ANO (Což je A.Babiš) o její služby již nestálo a bylo by proti jejímu přesvědčení, aby se odvolání bránila. Na stůl dostala rezignační list, který stačilo podepsat. To už byla i na tak smířlivou dámu silná káva, a tak sepsala rezignaci vlastní.

Redaktor Práva, ve kterém obsáhlý rozhovor s Válkovou vyšel, se ptá:

Zopakuji citaci šéfa ANO Babiše z rozhovoru pro Právo: To, že podala demisi k 1. březnu bylo její svobodné rozhodnutí.

Já jsem byla vyzvána a tu výzvu jsem vyslyšela, protože jsem nechtěla, aby mělo hnutí ANO kvůli tomu zbytečné problémy. To, že se o tom takto teď diskutuje, mě mrzí, ale na druhou stranu jediné, co mám, jak vždycky říkám, je dobré jméno, nejsem nezodpovědný člověk, který utíká od rozdělané práce, a který se rozhoduje z jednoho dne na druhý. V hnutí ANO chci zůstat.

V rozhovoru, který ministryně poskytla Právu, je slyšet na pozadí slov Válkové zhrzení nad tím, že se jí nikdo nezastal, že nevyšly články na její podporu, zkrátka, že tak nějak počítala s tím, že když Babiš média vlastní, tak ji jako svého „zaměstnance“ podpoří. Přehlédla však, že její zenit je u konce a má být obětována lepším zítřkům.

Něco podobného si zažil Jiří Zlatuška, když se ho místopředseda poslaneckého klubu ANO, B.Schwarz, pokusil zbavit s legračním obviněním, že u Zlatušky není jistota, že prosazuje program ANO. Legračním proto, že je to právě Zlatuška, který sepsal většinu programu ANO pro oblast školství.

Nic se tedy nemění. Dál se odehrávají věci v zákulisí, do kterých „obyčejnému“ člověku nic není. Lež a přetvářka je hlavním předivem, z něhož se skládá složitá struktura správy věcí veřejných. Naděje voličů ANO, že nějaký oligarcha jim zajistí nov, lepší svět, však i nadále trvá.

Za poslední rok si u svých voličů pomohl o dvacet procent. Oproti 59%,  kteří jej kladně hodnotili v lednu 2014 je to nyní 72%. Dá li bůh, dožijeme se i té stovky.

 

Related Posts

About The Author