Kořeny Islandského experimentu

Thomas Whiston: Absence vlády na středověkém Islandu

Ti, kteří považují vládu za zdroj společenského řádu, říkají, že v případě její absence bychom čelili násilí, chaosu a nízké životní úrovni. Připomínají občanské války v Africe, drogové konflikty v Jižní Americe, či dokonce Čingischána v Mongolsku. Tvrdí, že tyto příklady, které jsou v podstatě konflikty soupeřících vlád, jsou přesně to, co život v bezvládí přináší.

Další obecnou námitkou vůči nestátnímu  vymáhání práva je chybějící „příklad toho, kdy to fungovalo.“ Středověký Island ilustruje skutečný a kvalitně zdokumentovaný historický příklad toho, jak nestátní právní řád dokáže fungovat. I dnes nám nabízí inspiraci pro vytvoření spravedlivější a efektivnější společnosti.

Ilustrační foto: Christine Zenino

Díky geografické poloze Islandu nehrozila zahraniční invaze, a tak chyběla poptávku po celonárodní vojenské síle. Islandští osadníci měli podobné ideologické a filozofické názory na stát a právo jako otcové zakladatelé Spojených států amerických, včetně nedůvěry vůči silné, centrální vládě. Hlavní důvod cesty Vikingů z Norska na Island, byla snaha vyhnout se feudálnímu vztahu mezi králem (šlechtou) a poddanými. Proto islandští osadníci vytvořili decentralizovaný systém vlády.

Systém

Island neměl výkonnou větev vlády a místo krále měli místní náčelníky. Jediný trvalý úředník v jejich systému byl „logsogumadr“ (ten, co přednášel zákon). K jeho povinnostem patřilo memorování zákonů, poskytování právního poradenství a recitování všech zákonů jednou během výkonu služby. Soukromé soudy, za které odpovídaly GODAR (i), nahrazovali soudní moc vlády.

Při řešení sporů byli členové těchto soudů zvoleni až poté, co se skutek odehrál. Obhájce i žalobce měli oba právo vybrat si polovinu arbitrů. Varthing byl další úrovní soudů. Šlo o soud typu Thing, ve kterém soudci byli vybíráni GODAR (mi) daného Thing. David Friedman zjistil, že tyto soudy byly využívány jen zřídka a není o nich hodně známé. Na ostrově existovalo i národní shromáždění Althing. Každý region byl zastupován vlastním Althing. Pokud spor nebyl rozřešení na úrovni soukromých soudů, posouval se výše k dalšímu nejbližšímu soudu dokud nebyl uzavřen.

Během éry Vikingů neexistovalo na Islandu veřejné vlastnictví, veškerý majetek byl v soukromých rukou. Islandští osadníci rozdělili zemi do čtyř regionů. Každý z nich měl 9 godord, které byly rozděleny do tří systémů typu Thing. Godord (y) byly rozděleny po třech, každý thing měl tři godord (y). Slovo godord má dva významy. Godord představuje skupinu lidí, kteří slibují věrnost nebo spojenectví konkrétnímu Godi. Godi je vůdcem nebo náčelníkem, který vybudoval místo uctívání pro své pohanské následovníky. A godord také znamenal sbírku práv – práv zastupovat zákonodárný orgán Islandu.

David Friedman píše, že „křesla v zákonodárném sboru byli doslova na prodej.“ Tito zákonodárci, neměli moc jen proto, že měli titul godord. Byli bezmocní, „pokud se jim nepodařilo přesvědčit nějaké svobodné farmáře, aby je následovali.“ To mělo význam v  prevenci vůči tyranii a nespravedlnosti.

Jesse Byock ve své knize tvrdí, že „vůdcovství se vyvinulo takovým způsobem, že náčelníkova moc a prostředky, které měl k dispozici, nebyly odvozené z vykořisťovatelského systému.“ Svobodní farmáři mohli svou příslušnost mezi Godi kdykoliv změnit, aniž měnily svou geografickou polohu . „Právní vztah mezi Godi a thingman byl tvořen dobrovolnou veřejnou smlouvou.“ Možnost změnit právní systém bez stahování se je klíčem decentralizovaného systému. Vytváří možnost secese až na úroveň jednotlivce, tím jsou všechny vzniklé vládní struktury skutečně dobrovolné. Nestabilní vztah mezi Godi a jeho následovníky pomáhal na Islandu celkem efektivně udržovat vládu mimo života občanů; právo a arbitráž byly prováděny spravedlivě.

Konflikty

Jak byli lidé trestáni, pokud spáchali zločin? Více méně stejným způsobem, jak v současnosti funguje systém občanských soudů v USA. Zločinci byli nuceni platit pokuty, které nešli státu, ale sloužily jako náhrada škody. Jestliže odsouzený nebyl schopen stanovenou pokutu zaplatit, mohl se obrátit na svůj godord, nebo svou rodinu či přátele, nebo jakékolivi jiné spojence, a požádat je o zaplacení pokuty místo něho. Pokud by ho nikdo nevyplatil, mohl si trest odpracovat (otroctvím).

Chudí nebyli v nevýhodě. Mohli totiž prodat své právo na spravedlnost někomu jinému, např. náčelníkovi nebo jinému respektovanému členu společnosti, který následně měl právo pokutu vybrat nebo vyhovět oběti. V tomto ohledu fungovalo právo na transfer náhrady škody pro chudé antidiskriminačně. V případech, kdy oběť nepožádala o náhradu škody, nevztahovaly se na viníky žádné jiné pohledávky.

Ilustrační foto: Christine Zenino

Pokud zločinec nechtěl svou pokutu zaplatit nebo se poddat do otroctví, tak byl vyňat z ochrany zákona, nebo mohl ztratit podporu svých druhů, v závislosti na závažnosti zločinu, čímž se nakonec zdiskreditoval. V dobách války se chápalo, že za každého zabitého muže musí být zaplaceno. Udržovalo to krátké rodinné spory (Feudal), reálně války nikdy nevznikly a násilí bylo označovanéné za rodinné spory nebo bitvy, které byly krátké a trvaly nejvíce pár dní. Obě strany byly vždy motivovány ke kompromisu a vyrovnání, neboť dlouhodobé násilí bylo velmi nákladné v takovém institucionálním uspořádání.

Island se rozpadl v roce 1262, 290 let po jeho založení. Profesor filozofie Roderick T. Long upozorňuje, že Spojeným státům americkým trvalo jen 85 let, než zažili svou první občanskou válku. To, že Island vydržel tak dlouho, je obdivuhodné. Kolaps přišel až po téměř třech stoletích relativně klidného života. Long píše, že „bychom měli být opatrní v odsuzování Islandu jako selhání politického experimentu, protože vzkvétal déle než Spojené státy dosud existují.“

Když se člověk skutečně podívá objektivně na historii Islandu, rozpozná skutečné důvody islandského kolapsu. Jeden důvod byla absence konkurence monopolistickými prvky, které se začaly vyskytovat poté, co pět rodin ovládlo náčelnícky trh. Těchto pět rodin skoupilo většinu pozic náčelníků. Ve významné míře ovládli justiční systém země, a tím už nebylo tolik náčelníků na výběr. Vedlo to k nižší míře konkurence, vytvářejíc prostor na větší zneužívání svobodných farmářů, což vyvrcholilo povstáním proti těmto pěti rodinám.

Roderick T. Long se také věnuje faktu, že zavedení desátku v roce 1096 mohlo napomoci kolapsu Islandu. Desítek byl daní, placenou na udržování katolické církve a výplaty církevních hodnostářů. Jedinou podmínkou bylo, že peníze, získané na údržbu kostelů, putovaly soukromému vlastníkovi (obvykle náčelníkovi). Také nepřekvapí, že náčelníci tuto daň z majetku platit nemuseli. Náčelníci tak vytáhli peníze od svobodných farmářů a ti tak neměli žádný způsob jak je kontrolovat.

 

Ponaučení

Jaké nám plyne ponaučení z vikingského Islandu a jak je máme aplikovat na moderní společnost? Po 700 letech vývoje může být problematická jednoduchost islandského systému, avšak s velkými technologickými pokroky přichází větší potenciál pro koordinaci v decentralizované tržní společnosti.

Historie vikingské éry nás hodně učí. První věcí je důležitost decentralizovaného vymáhání práva. Islandský decentralizovaný právní systém dokázal uhlídat vůdce po většinu své historie. Náčelníci měli moc pouze tehdy, pokud dokázali přesvědčit lidi, aby je následovali – a to bez použití násilí a nátlaku, čímž byl minimalizován problém zástupce . Kdo by chtěl dobrovolně nastolit neschopného nebo špatného vůdce? Pokud by i špatný vůdce dokázal přesvědčit pár svobodných farmářů, aby ho následovali, z dlouhodobého hlediska by ztratil důvěryhodnost.

Dalším důležitým ponaučením je nutnost proměnit trestné činy na přestupky (rozdíl mezi americkými „criminal“ a „civil“ offenses je podobný jako mezi trestnými činy, spadajícími pod trestní právo, které jsou přečinem vůči státu / společnosti, a přestupky, spadajícími pod občanské právo, které jsou přečiny vůči konkrétní osobě). Oběť by měla mít přenosné majetkové právo na náhradu škody. Pomáhá to chránit přirozené práva chudých. Také to řeší problém veřejného statku v souvislosti s vymáháním práva – dává oběti větší motivaci na dopadení pachatele.

Soukromé agentury na vymáhání práva dokáží lidí na svobodném trhu ochránit, protože se budou chovat a kalkulovat ekonomicky racionálně. Veřejné policejní sbory tuto možnost nemají. Ekonom Murray Rothbard píše, že „alokace jejich zdrojů jsou plně podmíněny politickými hrami, natahování a byrokratickou neefektivností bez jakékoliv odezvy, zda policie opravdu slouží zákazníkům a naslouchá jejich požadavkům nebo zda to dělá efektivně.“ Ve veřejném sektoru nemají žádný ekonomický signál o úspěchu; soukromý sektor však dokáže počítat ztrátu a zisk.

Státní vymáhání práva předpokládá absolutní ochranu. Ale policejní ochrana není nekonečným statkem, který může být spotřebováván bez omezení. Státní policejní sbor má omezený rozpočet, který závisí na omezených zdrojích daňových poplatníků. Dalším důvodem, proč by soukromé policejní agentury byly efektivnější, je fakt, že sledují maximalizaci zisku. Jak dokáže firma maximalizovat zisk bez plnění požadavků zákazníků? Státní policie své peníze získává násilím, a proto nemusí plnit touhy občanů jako ta soukromá. Jakákoliv soukromá firma, která si neurčí zisk jako nejvyšší prioritu, bude z dlouhodobého hlediska vytlačena z trhu.

Závěr

Island z dob Vikingů nám nabízí mnoho poznání ohledně privatizace práva, soudů a policie. Islandský svobodný stát vydržel déle, než Spojené státy americké dosud existují, a to o 106 let (původní článek byl napsán v roce 2002 – pozn. Překladatele). Spojeným státům trvalo jen kolem 80 let, než zažili svou první občanskou válku, po které se dá tvrdit, že jejich vláda už nikdy nebyla taková, jako předtím. Veřejné poskytování práva, soudů a policejní ochrany se setkává se stejnými motivačními a kalkulačními problémy jako jakékoliv kolektivizované odvětví. Pokud lze tyto služby nabízet tržním (dobrovolným) způsobem, budou poskytovány vždy efektivněji.

Středověký Island dokazuje, že důležité služby mohou být poskytovány soukromě bez porušení práv a bez chaosu. Na ostrově neprobíhal neustálý boj. “ Hobbesova džungle „nevyústila do války všech proti všem (kdy je život hrozný, brutální a krátký). Ve srovnání s mnoha režimy 20. století byl středověký Island mnohem bezpečnější místo k životu.

V nestátní společnosti jsou lidé vybíráni podle svých schopností. Status, peníze, moc a chamtivost, všechno, co si obhájci silné centrální vlády představují, nejsou předpoklady pro ‚vůdce‘. V bezvládně koncipované společnosti nejsou na vrchol vybíráni ti nejhorší, ale prostě podnikatelé, kteří nejlépe uspokojují požadavky zákazníků, a jejichž společnosti budou následně růst. V bezstátní společnosti jedině zákazník je králem.

Langkawi Sky Bridge Jim Boud via Compfight

Zdroj:
http://mises.org/daily/1121

Related Posts

About The Author