Když USA kácí les

V případě, že nám k záchraně celku stačí zmáčknout knoflík, vítězí naše racionalita. Obětujeme jednoho, abychom zachránili mnoho jiných. V případě, že máme „obětování“ učinit „vlastníma rukama“, racionalita selhává. Procento těch, kteří zachrání většinu obětováním jednoho, se rapidně zmenšuje. Proč tomu tak je?

Likvidační matrix, tedy zabíjení na dálku tlačítkem, je hitem současnosti. Jen v Pákistánu se odhaduje počet mrtvých na 2 500 až 3 000, včetně 174 dětí. Podle jedné z amerických studií jsou však pouhá 2 % z těchto obětí bojovníci, válečníci nebo teroristé. Proč tak malá úspěšnost? O tom si povíme později.

Je samozřejmě těžké udělat si o tomto problému jasný a nezkreslený obrázek. K tomu je okolo dronů šířeno mnoho protichůdných informací. A navíc, v první řadě je třeba myslet na to, že když se kácí les…

Pravdou je, že tlačítko smrti je mačkáno stále častěji. K zabíjení dochází v Somálsku, Afghánistánu, Libyi, Pákistánu a Jemenu.

Systém „dronových“ poprav má nepříjemné důsledky ve zvyšujícím se aktivním odporu obyvatel, kterých se „tlačítkové zabíjení“ týká. Nejen že situace, kdy může kdykoliv přijít útok ze vzduchu na kohokoliv, působí destruktivním dojmem na psychiku, samotné „tlačítkové zabíjení“ není žádná chirurgická operace. Ano, vím, co asi chcete říci, když se kácí les, létají třísky.

[adsenseyu1]

Related Posts

About The Author