IRON SKY: (Ne)komedie, která se minula účinkem

Filmová novinka, která v blížícím se červenci zavítá do českých kin, svým názvem v divákovi zprvu probudí nezvyklý zájem – sci-fi patří mezi ty žánry, které lidé přijímají z větší části pozitivně. Stačí však prvních několik minut k tomu, aby člověk zjistil, že se nejedná ani tolik o sci-fi, nýbrž o pokus o komedii, která ovšem postrádá jakýkoli smysl a určitý etický kodex.

Chápu, že někomu může připadat znovunalezení zaostalých německých nacistů přežívajících v pevnosti na Měsíci atraktivní a možná i vtipné, já však s odstupem času řeknu jen to, že režisér dle mého osobního názoru přestřelil.

Pro lepší představu bude asi lepší nejprve přiblížit hlavní dějovou linku příběhu, pokud se dá vůbec tvrdit, že film nějakou má.

Američtí astronauti v čele s Jamesem Washingtonem na pokyn prezidentky Spojených států přistanou na odvrácené straně Měsíce. K jejich smůle však narazí přímo na gigantickou pevnost německých nacistů v čele s Führerem (dřívější oslovení Hitlera), kteří se ke konci druhé světové války uchýlili do vesmíru a unikli tak vlastní záhubě.

Na Měsíci vybudovali základnu s armádou létajících talířů, s jejíž pomocí chtějí jednoho dne ovládnout Zemi. Právě přistání Američanů je podnětem k onomu útoku, který ovšem přišel o něco dříve, než se čekalo.

Jediný americký přeživší James Washington (mimochodem, je to černoch, takže co jiného čekat od nacistů než to, že se ho snaží předělat na bělocha a změnit jeho smýšlení na ‚čistě nacistické‘) je spolu s Frau Richterovou a Ottem vyslán zpět na Zemi, aby tam získal co nejvíce mobilních telefonů, které mají dostatečnou sílu na zprovoznění celé armády.

Následuje řada rádoby vtipných scén, kde se Washington stane aktivistou a varuje před novým útokem nacistů, Otto se snaží mít pohlavní styk s prezidentčinou poradkyní, madam Richterová se postupně dozvídá, že nacisté se za druhé světové války chovali k jiným rasám příšerně (dosud totiž byli všichni ‚měsíční nacisté‘ drženi v povědomí o bezchybném chování všech nacistů), a mění se jí tak její stanovisko. Ve výsledku pak americká armáda zvítězí s pomocí Richterové nad nacisty a máme tu typický happy ending, kdy se Washington a Richterová dají dohromady a všechno dobře dopadne.

Film ve mně vzbudil opravdu rozporuplné pocity.. Pohrávat si s myšlenkou opětovného vzestupu nacistů je totiž samo o sobě dost troufalé, ale snaha zesměšnit jejich ideologii, to už vyžadovalo opravdovou odvahu.

Je pravda, že zesměšnění je pořád lepší než propagace, ale nacistické tématiky bych se v tomto případě zdaleka vyhnula. Proč? Tak za prvé tvůrci vůbec nezvládli onen humor, který má být hlavní tažnou silou této ‚komedie‘. Zasmála jsem se tak akorát absurditě toho, že vůbec někoho napadne vymyslet něco tak neuvěřitelného, jako je přesídlení nacistů na Měsíc. Využít sílu současných iPhonů k ovládnutí Země, to radši ani nekomentuji. A typickou lásku mezi úplně odlišnými lidmi zrovna tak.

Za druhé – nacistická tématika je obecně citlivým tématem a využít ji v komedii je prostě opravdu trefa vedle. Dokážu si představit, že někoho film hluboce urazil a pohoršil, jelikož v něm chybí špetka taktu. A to je pravděpodobně hlavní chybou celého snímku, která způsobila tak slabé hodnocení. Nelze se smát něčemu, co samo o sobě není ani trochu vtipné.

Informace o filmu – distributor

Když pominu tento problém, je tu však ještě další, a tím je fakt, že film postrádá nějaký větší smysl. Je to míchanice spousty nelogických nápadů a témat, která prostě nejdou dohromady a vyvolávají tak dojem necelistvého příběhu, který nejen že nemá hlavu ani patu, ale chybí mu i mozek a mícha. Našla jsem v něm prvky sci-fi, něco málo z Jamese Bonda, filmů Eddie Murphyho, The Wow i Indiana Jones. Když bych si dala opravdu záležet, možná bych našla dokonce podobnost s filmy o Harry Potterovi. Zkrátka film nemá ani jasný žánr, ani smysl. Je to jednoduše šílenost.

Abych ale nebyla tak kritická, tak možná stojí za to vyzdvihnout technickou stránku filmu. Efekty se tvůrcům podařilo zvládnout dobře, zvládli postihnout i ‚old school‘ vzhled nacistických létajících talířů a jejich základny. Co se hereckých výkonů týče, obsazení bylo celkem dobré, minimálně herci dobře zvládli své role, které na filmu byly samy o sobě komické. Washington byl doslova žhavý do druhého a konečného zničení nacistů, Richterová zase slepě věřila a šířila nacistickou ideologii a Otto byl naprosto zaslepený a ochotný za Němce položit svůj život. Možná trochu fádní, ale ocenit se herci dají.

Celkově bych filmu rozhodně nedala víc jak čtyři body z deseti, protože mě jednoduše zklamal. Očekávání jsem měla větší a dostalo se mi tak akorát porce nesouvisejících témat a trapných scén jako byla ta s iPhonem. Nechápu, jak někdo mohl přijít s nápadem natočit film s touto tématikou, nicméně mu říkám klobouk dolů za výbornou a nevkusnou slátaninu a troufalost. Věřím, že příště režisér Timo Vuorensola přijde s další peckou.

Johana Šidáková

Categories:

Related Posts

About The Author