Bylo za reálného socialismu dráž než dnes?

Tvrdou ránu všem komunistickým nostalgikům podle iDnes.cz zasadil Petr Staníček svým přehledem životního standardu za komunismu a za doby „volného trhu“.

Podle jeho matematických vzorců vychází tvrzení o levných, starých dobrých časech jako pouhá chiméra.
Podle deníku byla hlavní motivace pro vznik jeho webové stránky www.zakomunistu.cz neustálé láteření nad tím, že za komunistů se žilo lépe. Stránka prý podává naprosto polopaticky, aby to bylo každému jasné, že levněji vlastně nebylo, naopak většina spotřebního koše je naopak levnější.

Stránka, která nás přesvědčuje o tom, jak dobře se oproti komunistické minulosti máme dobře, vychází z tzv. mediánu, to znamená příjmu „prostředního“ člověka.

Petr Staníček uvádí, že se jedná o poměrně dobrý ukazatel střední mzdy. Pokud seřadíme všechny pracující občany podle výše jejich příjmů a rozdělíme je přesně na polovinu, dostaneme totiž onen hrubý příjem „zlatého středu“.
Matematicky je tedy vše naprosto dokonalé a nostalgické pofňukávání po „zlatých komunistech“ se zdá být pouze neporozumění statistickým datům.

Vždyť s pomocí výpočtu Petra Staníčka vychází cena vajíčka v přepočtu z roku 1989 na rok 2011 na celých 8,40 Kč, zatímco v obchodech je dostanete za 2,30 Kč. Jde tedy v tomto případě naopak o zlevnění o 73 %. V případě výrobku, bez kterého by si svůj domácí večer neumělo představit 90 % obyvatelstva, tedy „televizoru obecného“,  jde dokonce o snížení o 89 % z ceny z roku 1989.

Tabulka je to velmi zajímavá a poučná. Není s ní možno nesouhlasit, neboť lze předpokládat, že vychází z veřejně publikovaných statistických údajů.

S určitostí lze tedy konstatovat, že nostalgie ohledně cen je naprosto iracionální a není možné ji pochopit.
Moje dvacetiletá dcera má ohledně reálného socialismu naprosto jasno. Určitě hlavně proto, že v něm nikdy nežila a vše, co o něm ví, je pouze zprostředkované.

Já jsem v reálném socialismu žil dvacet pět let, avšak moje vzpomínky jsou jak klamavé fata morgany, vůbec se na ně nemohu spolehnout, a tak je povětšinou odháním jako letní komáry. Naštěstí tu máme něco trvalého a objektivního, a to jsou tvrdá data.

Připravit cenové srovnání výdajů za socialismu a nyní je tedy vynikající nápad. Cena je přeci nakonec vždy ten nejlepší argument.

Jediné, co ze srovnání nevychází uplně ideálně, jsou náklady na skutečný život. Bydlení, energie, voda plyn…
Ohledně energie jde až o + 1 177 % a u samotné částky na bydlení údaje vůbec uvedeny nejsou, neboť je autor neměl k dispozici.

Započítána samozřejmě není ani kvalita finálních produktů tehdy a dnes. Petr Staníček k tomu říká:

„Ono by se tam toho pak muselo započítat víc… Poctivý žitný kváskový chleba, co vydržel přes týden, vs. pšeničné drožďové náhražky dnes; biologická základní kvalita masa a zeleniny dnes vs. DDT, pesticidy a antibiotika tehdy; tehdejší skutečné mléko vs. dnešní chemicko-technologický mix ze složek z mléka rozloženého na prvočinitele. Já se snažil soustředit jen na malý výsek z pohledu reálných cen a reálných příjmů.“

Dá se konstatovat, že se Petrovi Staníčkovi podařilo jeden z pilířů komunistické nostalgie vážně zpochybnit. Podle jeho výpočtů totiž levněji opravdu nebylo.

Related Posts

About The Author